Jak to u mě vlastně začalo a pokračujeK motorkám jsem se dostal
ve svých krásných třinácti letech.To jsme v kůlně objevili kejvačku,sundali
přebytečný plechy,posunuli tlumiče , dali drapáky a rozetu z kombajnu.A hned
je jasný že se krosilo až se policajti s myslivcema nestačili divit. V
sedmnácti podpis od rodičů a hurá do autoškoly. Tenkrát hned na velkou
motorku. Moc toho tady nebylo a tak Jawa 250 musela stačit. Snížená
hlava,vyleštěný kanály jak zrcadlo a proříznutý okna v pístu. Na svou dobu
docela pochoďák.Po vojně trochu delší pauza ale v roce 1999 jsem se svezl na
mašině a hned z toho omarodil. Tak se stalo že od února 2000 hrdě vlastním Intrudra
a jeho řiditek se držím a doufám ještě dlouho držet budu. Na blbnutí do lesa
pak Yamaha 600 XT bez papírů. Ta ale šla nedávno z baráku ,čehož docela lituju . Jezdím nejen v létě ale snažíme se i v zimě , a na to bylo XT úplně
pohodový. Na introšoj sem hned v prvním roce vyměnil připosražený řídítka od
mistrů šikmovokejch za vlastnoručně udělaný a pořádně široký. No ale před
nima sem ještě udělal a namontoval předkopy , držáky na brašny z nerezu a
hodil značku vedle kola. Potom přišla malá a užitečná přestavba na
jednosedlo s opěrkou na mý bolavý záda, na kterou navazuje uzamykatelnej
kufr s brašnama a nerez držáky na vlajky. Celý sem to udělal z plechu a
nechal potáhnout do kůže. No a poslední moje akce je pávek. A to je na
delší cesty naprostá pohoda.
Tak to přišlo. Píše se sice červenec roku 2009 a do padesátky ještě něco
zbejvá , ale co na tom.Ty necelý dva roky přeci nebudu čekat. Dárek po
kterým toužím od útlého věku ,po shlédnutí filmu Modrá electra glide ,sem si
nadělil už teď. No a co. Nebudu sušit prachy v jarmaře. A tak prodám pávka ,
protože mám většího, a vozím ho pořád sebou. A ježdění se nemůžu nabažit. A
tak jezdím a jezdím a jezdím , no ale taky makám a makám. Musím však říct ,
že to ježdění je daleko příjemnější.